Den první: květen 2024

Vítejte v džungli!

Brzy ráno se vydávám vstříc novému dobrodružství. Jsem přestrojen do slušného mundúru, abych lépe zapadl do mozaiky advokátní kanceláře. Překonám dveře, vystoupám schody a za dalšími dveřmi jsem neodvratně stržen vírem událostí prvního dne.

Nejprve mě čeká spousta usměvavých tváří, které na mě chrlí jména a pozdravy. Ještě než si v makovici připíchnu jmenovky k obličejům, jsem vystaven všelijakým instrukcím. V kanceláři, kterou sdílím s přátelským studentským praktikantem Lukášem, už na mě čeká klasická dvojice noťas & notes. Začíná vleklá bitva s nepoddajnou technikou, přihlašování a instalace všeho nezbytného k fungování právníka v 21. století. Některé programy vzdorují a nakonec je potřeba palebná podpora technické ráže.

Mezitím jsem předvolán na kobereček k panu Jurášovi. Nervozita mi silně probublává pod kůží, ale mé obavy jsou zbytečné. Namísto koberce je mi nabídnuta židle, a já dostávám své první zadání. Jedná se o zajímavý případ – z hlediska faktického i právnického – o kterém se, vzhledem k povaze advokátního tajemství, nic dalšího nedozvíte. Hlava mi šrotuje a z uší unikají tenké stužky páry. Odcházím o něco chytřejší a pouze nepatrně zpocenější.

Technický exorcismus

Než se však do případu pustím naplno, v cestě mi stále stojí nečekané překážky. Duch bývalého uživatele se zdráhá zbavit nadvlády nad mým novým noťasem, a to i přes snahy technické podpory. Nakonec je však exorcismus úspěšný a počítač je připraven k právničině.

Dostal jsem ještě další dvě zadání a první tři strany notesu se začínají hemžit poznámkami. Po mírném přetřesu právních znalostí se cítím zralý na spadnutí. Překypuji tím vším novým tak moc, že si připadám jako Oldřich (mladší čtenáře bych pro větší požitek z této věty nasměroval na zlatý fond české kinematografie).

Jako každý správný koncipient…

…po prvním dni v nové práci chvíli zvažuji možnosti uplatnění v potravinářském průmyslu, ale to je spíš taková formalita. Právničina sice není zrovna nejjednodušší, ale člověk se na druhou stranu opravdu nenudí a neustále se dozvídá něco nového. A to mně přijde fér.

Druhý den…

…jsem začal na doporučení podcastem o právu a nedostatcích vybrané české judikatury. Následně jsem se vrhl na uložené úkoly a po několika hodinách jsem byl na pokraji rozlousknutí právního oříšku. Případ to byl vskutku zapeklitý. Snad bych si až dovolil užít odborný výraz „zašmodrchaný“. Do konzultace s panem Jurášem byl brzy zapojen i pan David a já si téměř nestačil dělat poznámky. Vzduchem létaly názory, argumenty, možná řešení i teorie, téměř jako při shromáždění v akropoli. Připomnělo mi to, proč jsem se dal na právní dráhu, a ne třeba na…dráhu.

Obohacen o nové vědomosti, vrhl jsem se na další případ, ve kterém jsem zabrousil až do starého občanského zákoníku, o kterém se již v dobách mého studia pouze bázlivě šeptalo. Když jsem případ vyřešil, hned jsem si připadal, že jsem alespoň o jedno vývojové stádium nad oslem domácím. Kdo ví, s trochou štěstí to možná jednou dotáhnu až na makaka…

…pokračování příště.

Mgr. Michal Barbořík, čerstvý advokátní koncipient